Protože je štítná žláza uložena na krku povrchně, bývá dobře přístupná vyšetření jak pohledem a pohmatem, tak i různými zobrazovacími metodami.
Choroby štítné žlázy vyžadující léčbu nebo pravidelné sledování v ambulanci odborného lékaře-endokrinologa postihují asi 5 % naší populace. Častěji bývají postiženy ženy, u žen středního a vyššího věku je to odhadem 10-15 %.
Velikost štítné žlázy se liší v závislosti na věku a pohlaví. Jako struma (neboli česky vole) se označuje štítná žláza, která je hmatná nebo viditelná. Přesnější informace o velikosti štítné žlázy získá lékař na základě vyšetření ultrazvukem a porovnání vypočítaného objemu štítné žlázy s tabulkovými hodnotami platnými pro naši populaci. Zvětšení štítné žlázy mívá různé příčiny, bývají to autoimunitní záněty, nedostatek jodu, nádory.
ROLE HORMONŮ
Štítná žláza je co do hmotnosti jednou z největších žláz s vnitřní sekrecí. Její cévní zásobení je bohaté. Štítná žláza má dva zásadně odlišné systémy hormonální sekrece. Parafolikulární buňky vytváří hormon kalcitonin, který se spoluúčastní hospodaření s vápníkem v těle. Ve folikulárních buňkách se vytváří tyroxin a trijodtyronin. Tyto hormony regulují úroveň látkové přeměny v lidském těle a zajišťují hospodaření s energií ve všech buňkách lidského těla. Hlavním produktem je tyroxin, který se až na místě svého účinku přímo v jednotlivých orgánech lidského těla mění na vlastní účinný trijodtyronin nebo metabolicky neúčinný reverzní trijodtyronin. Buňky jednotlivých tkání mohou tímto mechanismem spoluovliňovat využívání energie a úroveň látkové přeměny.
AUTOIMUNITNÍ ZÁNĚT
Jedná se o zánět štítné žlázy vyvolaný napadením tkáně štítné žlázy buňkami, které za normálních okolností v lidském těle zajišťují obranu proti infekci. Mohou vyvolávat jak zvýšení funkce štítné žlázy, tak její snížení.
GRAVESOVA-BASEDOVOVA CHOROBA
Jedná se o autoimunitní onemocnění, kdy tělo produkuje protilátky proti tkáni štítné žlázy. Tyto protilátky podněcují žlázu ke zvýšené funkci. Zvýšená funkce štítné žlázy (hypertyreóza) se projevuje např. zvýšenou nervozitou, nesnášenlivostí tepla, výraznějším pocením, bušením srdce, jemným třesem prstů a hubnutím při dobré chuti k jídlu, někdy také průjmy.
Tuto chorobu často provází oční příznaky, např. otoky kolem očí i otok spojivek, nemožnost zcela zavřít víčka, překrvení spojivek, dvojité vidění, lesklé oči, vyhřezávání očních bulbů z důlků - nemocný má „vykulené“ oči.
Tyto příznaky nemusí být na obou očích vyjádřeny stejně. K normalizaci funkce štítné žlázy podáváme léky snižující syntézu tyroxinu a trijodtyroninu štítnou žlázou. Po zklidnění zánětu se v některých případech přistupuje k chirurgickému odstranění štítné žlázy nebo k léčbě radiojodem. Při správně vedené léčbě hypertyreózy tyto příznaky postupně odezní.
CHRONICKÁ TYROIDITIDA HASHIMOTOVA TYPU
Dalším typem autoimunitního zánětu ve štítné žláze je chronická tyroiditida Hashimotova typu. Ta je častější než předchozí choroba, podle údajů z literatury postihuje asi 5-9 % žen v naší populaci.
Choroba po určitém čase vede u všech nemocných ke snížení funkce štítné žlázy (hypotyreóze), někdy také ke zvětšení štítné žlázy. Snížená funkce štítné žlázy se projevuje např. sníženou výkonností (fyzickou i psychickou) a sklonem k depresím, zimomřivostí, prosáknutím podkoží v obličeji a na končetinách, suchou kůží a sklonem k zácpě.
Léčba autoimunitní tyroiditidy Hashimotova typu není složitá, ale čím dříve se s ní začne, tím lepší jsou její výsledky. Spočívá v doplnění chybějících hormonů štítné žlázy jejich podáváním v tabletách. Tato léčba by neměla mít vedlejší účinky na organismus, neboť jenom normalizuje množství hormonů štítné žlázy v těle.
POPORODNÍ TYROIDITIDA
Hashimotova tyroiditida se často projeví v období porodu jako poporodní tyroiditida. Nejprve se u pacientky manifestuje přechodná hypertyreóza, jeden až tři měsíce po porodu, následovaná po dalších třech až šesti měsících hypotyreózou. Protože známky snížené funkce štítné žlázy bývají nespecifické, jsou u těhotných, žen po porodu, ale také žen v menopauze připisovány spíše nově vzniklé situaci a zátěži než onemocnění štítné žlázy. Často úplně chybí příznaky i při velmi jednoznačném laboratorním a ultrazvukovém nálezu. Funkce štítné žlázy se normalizuje do jednoho roku po porodu. Tento klasický průběh je popisován asi u 30 % nemocných. Výjimečně může hypotyreóza předcházet hypertyreózní fázi.
Některé ženy mají pouze jednu z poruch funkce štítné žlázy, buď samotnou hypertyreózu (asi 20 %), nebo samotnou hypotyreózu (asi 50 %). Téměř u 30 % žen s pozitivními protilátkami v těhotenství vznikne do jednoho roku po porodu trvalá hypotyreóza vyžadující terapii hormony štítné žlázy.
Nejčastěji se tyto autoimunitní choroby projevují v období dospívání, u žen pak v těhotenství a po porodu a v menopauze. Vyšší riziko tohoto onemocnění mají ženy, které trpí nebo v minulosti trpěly nějakou chorobou štítné žlázy, ženy diabetičky, ženy kuřačky. Také děti rodičů, kteří se léčili s chorobami štítné žlázy, bývají ve zvýšené míře ohroženy. Někdy může být spouštěcím faktorem pro rozvoj nemoci zátěžová situace, např. nemoc, úraz, úmrtí v rodině. Pokud byly u pacienta při laboratorním vyšetření prokázány protilátky proti tkáni štítné žlázy, není vhodné užívání vyšších dávek jodu než 100 mikrog. Vyšší dávky jodu by mohly vyvolat u takto postižené žlázy hlubší poruchu její funkce ve smyslu snížení i zvýšení.
REAKCE NA NEDOSTATEK JODU
Naše populace je v současné době považována za populaci dobře zásobenou jodem. Přesto se mezi nemocnými s chorobami štítné žlázy můžeme stále setkat i s pacienty, kteří trpí jeho nedostatkem. Jsou to zejména diabetici, těhotné a kojící ženy, pacienti s poruchami vstřebávání potravy. Při nedostatku jodu se štítná žláza zvětšuje, aby udržela dostatečnou hladinu hormonů štítné žlázy v těle. Vzniku této strumy lze zabránit podáváním jodu nebo kombinace jodu a hormonů štítné žlázy ve formě tablet. Při trvalém neléčeném nedostatku hormonů štítné žlázy hrozí výrazný pokles její funkce, který má odezvu ve všech tkáních a orgánech.
NÁDORY ŠTÍTNÉ ŽLÁZY
Počet nádorů štítné žlázy v České republice narůstá. Vyskytují se ve všech věkových skupinách. Biologické vlastnosti nádorů štítné žlázy umožňují jejich úspěšnou léčbu a dlouhodobé přežití zvláště osob s nepokročilým nálezem. Na možnost nádorového onemocnění pacienta může upozornit ve většině případů zvětšující se uzlík ve štítné žláze či zvětšení celé žlázy. Uzly ve štítné žláze bývají velmi časté, zejména u žen. Setkáváme se s nimi až u 4 % populace. Ne každý uzel je však maligním nádorem. Dalšími znaky maligního onemocnění štítné žlázy mohou být obtíže při polykání, zvětšení krčních uzlin, změna hlasu, chrapot, pocity tlaku na krku, dušnost. Jsou to příznaky, které provázejí i jiné choroby štítné žlázy. Ovšem pokud se u pacienta tyto příznaky objeví, vyžadují pečlivé vyšetření, na jehož základě lékař diagnózu nádoru štítné žlázy potvrdí nebo vyloučí. Pravidelné sledování vyžadují pacienti s chronickou tyroiditidou Hashimotova typu. Jestliže není tato choroba léčena, je popsána vyšší pravděpodobnost výskytu lymfomu (nádoru z bílých krvinek) ve štítné žláze.
5.4.2007 | MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář